Náš drobeček

O letošních Velikonocích jsme si jeli pro štěně po Frankiem Anrebri, pro fenku Elišku od Natálky. A přivezli jsme nejen tu Elišku...

Rozhodující v myšlence vzít - nevzít bylo, že jsme sice nenašli rozumné odůvodnění, proč si ji vzít, ale také jsme nenašli odpověď na otázku, proč si ji nevzít,když je tak milá...

První dny byly krušné, měli jsme výčitky svědomí, že jsme udělali nerozumnou věc, neboť s tímto plemenem nemáme zkušenosti, nevíme, jak se k němu správně chovat, měli jsme strach, že něco zanedbáme. A v neposlední řadě jsme si uvědomovali, že nás může taky SEŽRAT...

Dokonce je mi i jedno, zda bude mít zuby, i když do chovu by měly být. Je to s ní taková pohoda, nelítá jako blázen, otevřu kotec, ona vyjde, zavřu kotec, ona ještě stojí, tam, kde byla před tím. A hlavně, ať mám náladu nebo ne, vyžaduje, že se s ní musím pomazlit, jinak ode mne neodejde.Prostě nehodlá přijmout, že jsem ji přehlédla, nebo že nemám náladu. Když přinesu žrádlo, usadí se a svačí. Normálně si to vychutnává. To nás překvapilo, na náš vkus jí poměrně málo, zatím jako NO.

Taková situace byla prvních půl roku. Ted je Bohoušce (tak ji říkáme), skoro 10 měsíců. Pochytila móresy od ovčáků, kteří řvou a lítají po kotci jako pošuci, štěkají, když je pustíte, hamtají po Vás a okusují. Však to všichni známe. Ona je teda stále zlatá. Jen je živější, než když byla menší. POZOR - HRŮZA, je větší, než František. A to není žádný drobeček.V srpnu měla 45kg. Takže si dovedete představit, jak to vypadá, když do Vás strčí...Roste před očima, nyní je listopad a má 70kg.

Vzhledem k našemu časovému vytížení není Bohouška zatížena výcvikem. Ale přestože se říká, že jsou bernardýni hloupí, tak to málo, co jsem ji naučila, když byla menší, si pamatuje moc dobře. I to co se naučila sama. Jako když objevila na zahradě díru v plotě, 10cm velkou. Ihned ji zvětšila a utekla. To jsme sice hned postřehli, ale než jsme se otočili, byla v nedalekém učilišti a žrala všem žákům svačinu. Do teď to místo navštěvuje a je jí strašně divné, že tam ta díra není. Klidně před mýma očima se snaží znova prolézt, protože to prostě pojala jako druhá vrata, kudy se chodí ven. Vždyť říkám, že je zlatá....(ovčák by přede mnou chodil kolem díry obloukem,aby nedostal).

Také mě učí ovládat se. Když něco provede a já se vztekám a snažím se jí zuřivě někam táhnout, jsem utahaná jako blázen a ona ani nepostřehne, že to má být trest (mluvím o vycukání za kůži, nebo vycukání obojkem ...). Tak mi nezbude nic jiného, než to řešit v klidu. Do kotce, když nechce, nejde. Jen po dobrém. Protože táhnout ji přes celou zahradu...Takže na pamlsek ji dostanu ke kotci. Jak už je mezi dveřmi, to pak stačí se pořádně zapřít a prostě ji tam našťouchat. Ale hned uhnout a zavřít dveře. Ale už se lepší. To samé s přivoláním. Houby platné řvaní a nadávání. Musí se jako by nic: "Bohouško jdeme" a jít, popř.si sednout na bobek a vlídně (i když zuříte) volat a dát pamlsek. Jakmile se postavíte a vydáte povel rozkazovacím způsobem, podívá se a je v ...trapu. Chytat ji? To už mám za sebou...

Jednou v lese ( miluje bahno a všechen humus, co to připomíná ) jsem ji volala. Stála a takovým vysmátým pohledem jen zírala, jak dlouho to snesu. Rozběhla jsem se za ní.Vzala to tryskem (aby to stihla ) k předem vyhlédnuté hluboké louži, tam se vymáchala a s otřepáním počkala, až doběhnu...

Má radost z lidí, miluje páníčky. Na dovolené, kde jsme byly se psy pod stanem, pobíhala po cvičáku. Najednou spatřila Jirku a hurá se s ním přivítat. Potíž byla v tom, že mezi Bohouškou a Jirkou stál ještě jeden středně velký stan. Ona přes něj toho Jirku viděla. Ovčák by to oběhl, bernardýn bohužel ne. Bohouška úplně zmuchlala pod sebe stan, přes který se vrhla. Zbyla po ní jen velká díra....

Uběhly 2 měsíce, je leden 2003 a Bohouška prvně hárá. Ostatní psi - jako páni, jsou úplně vedle sebe. Ještě než začala hárat, York měl v očích srdíčka, jako měl Skrblík v očích dolary. Pro Yorka neexistuje nic jiného, než ten kotec, ve kterém je "TA BOHOUŠKA". Když opomenu, že je York asi tak o půl metru nižší, než Bohouška, tak je musím obzvlášť hlídat, Bohoušce se němečtí ovčáci líbí…jak pravila jedna moje známá: "Bohouška si určitě myslí, že je ovčák, když má kolem sebe samé ovčáky…", zamyslela se a dodala: "Jo, rozhodně neví, že je Bernardýn…"

Možná na tom něco bude, kdyby jste ji viděli, jak se chová. Hází stejné ksichty, jako ti ostatní NO. Před Vánoci jsme odčervovali. Sežere sice zatím poměrně málo (pořád čekáme, kdy to přijde…), zato na prášcích tedy neušetříme určitě… napadlo mne, když jsem ji strkala do huby 8 prášků. Mimochodem, spolkla je najednou a kdyby přišlo na akorát, spolkla by i moji pěst, která se ji do tlamy vejde celá, a není ani kousek vidět.

Před Vánoci jsme měli fenu po operaci. Měla jsem ji v kuchyni pod stolem, musela být v teple, dostávala infuze, stávali jsme k ní každé 2 hodiny…Jednou v noci doma zakopli o ocas feny a šlápli přitom na kocoura, který se povaloval nedaleko. Okamžitě zaznělo: "o Vánocích očekáváme Bohoušku…"

Toho se nedočkali, ta se sem opravdu nevejde. Navíc by kocoura určitě zašlápla, miluje všechny takovéto bytosti a Bertík, když přijde nějaký pes do jeho království, má z toho ohromnou radost. Myslím, že by v bytě vše lehlo. Bertík, to je naše další zlatíčko, je to perský kocour, jak pravili chovatelé, má barvu želvovinovou. Zda opravdu takový je nevím, je to další tvor, který může doma téměř cokoliv, (a nikdo neštuduje, zda je opravdu takový, jaký má být), takže si občas natlučete zadek, když uklouznete po oříšku, s kterým si dokáže dlouhé hodiny hrát, v noci se třeba 3x probudíte, protože když se obracíte, zatnou se vám drápy do hlavy, neboť na té hlavě Bertík spí, a aby nespadl, tak se musí zatnout…Nebo vás probudí ve 4 ráno obrovská rána, to když si hraje se šnůrou od lampičky, která visí nad vámi a strhne ji…Když po mě v noci chodí-to snesu. Když přede, je to milé. Když se mazlí , je to příjemné. Ale když je to v pět ráno a za chvíli se vstává, to už je příjemné méně. Snažím se zachumlat a ať si šlape, hlavně, když mě nešimrá pod nosem. Jenže on se tak dlouho dobývá na ten můj nos, až se mu to povede, a když se nehýbu, kouše mi do něj, ví, že to vždy zabere. Co je fakt hnusný, když po mě chodí a trefí se mi na ohryzek,to bych se udusila…

Ted je mu 8 měsíců, už má za sebou stříhání, protože se na něj nedalo koukat. Obdivuji majitele dlouhosrstých plemen, údržba srsti, to je fakt něco.

Je neuvěřitelně čistotný. To je také jediné jeho štěstí. Zatím bydlí doma a ven vůbec nesmí. Při první louži jinde, než má dovoleno, letěl by ven, ani by se nestačil divit.

…Zatím co za Bohoušku mohla domácí slivovice, za Bertíka se přimluvila becherovka. Jeli jsme krýt k manželům Jurištovým fenu NO, napsali jsme krycí list, popili již zmíněný lektvar, mezitím přiběhlo kotě, vypadalo jako čertík Bertík (proto Bertík), NEMĚLO ZÁJEMCE, já se začala rozplývat (bylo hrozně milé a je milé), Jirka řekl "NIKDY", já položila otázku: "máme nějaký důvod,proč si ho nevzít ?". Bylo chvíli ticho (po flašce becherovky se špatně reaguje rychle), Jurištovi se "tlemili", já zářila a Jirkovi bylo všechno jedno…

Doma jsme to chtěli chvíli tajit. Dlouho se to nedařilo.Ono - když nemáte doma žádného tvora a pak sedíte v noci na záchodě a najednou něco vyleze z pračky…Máma měla infarkt (skoro).

Je vidět, že je šlechtěný. Nespí na zemi, jen tak, jako kdejaký kocour. Vždy v nějaké krabici, tašce, pytlíku od nákupu, v pračce, botníku, holince…

A poslouchá! Na stůl neleze, na okno také ne. Jen musím ráno utírat stopy tlapiček na parapetu a občas vyhodit nějaký ten doklad poťapaný na počítačovém stole, když se před tím trefí do razítkové barvy, nebo vyhodit vánoční cukroví, které bylo před tím v krabici a teď leží na koberci a právě jsem do něj šlápla.

Pozor! K mému úžasu přežil vánoční stromeček bez úhony. Prostě nevím, jak je to možné, ale ani se ho nedotkl. Je holt šlechtěný…

Docela rád se koupe. Koupe se často. S vánočním úklidem začal jako první, protože jak všude leze, vysmejčí kde co, tak je samá pavučina. S vodou se seznámil sám. Skáče do vany a honí tam špunt. Teď tam, ale byly namočené záclony…

Obyčejná kočka dostane kus masa a dáví se, aby ho snědla. Bertík ho nejdříve hodně očuchá, zhodnotí situaci, zda je to k jídlu a zda na to má opravdu chuť. Když teda dospěje k názoru, že chuť opravdu má, vytáhne maso z misky a pomalu ho ožvykuje. Za pár minut až hodin to zmizí.......Vždyť říkám, je šlechtěný!

O Vánocích chceme mít klid. Psy chodíme jen venčit a krmit, jinak alespoň já o nich nechci ani slyšet. Jsme z celého roku tak utahaní, že cvičit i o Vánocích, na to teda opravdu nemáme ani pomyšlení. Dokonce i na návštěvy jezdíme bez psů. Jede s námi jen Bertík – to je kocour a Bohouška-to je obluda.

Letos jsem chtěla mít dárky a vše okolo Vánoc nakoupeno brzy. Už v listopadu jsem nakoupila pro děti svých přátel sladkosti k Mikuláši. A pár drobností – dárků. Já husa jsem odešla z auta a nechala tam Bohoušku. Sežrala úplně vše (8 čokoládových mikulášů,12 čokolád, 5 pytlíků bonbonů…). Přežila jen čokoláda, co zapadla pod sedačku.3 dárky nesežrala, ale jak se dobývala na ty čokolády, dárky rozšlapala a natrhla pytel s pracím práškem a všude byl Ariel. Takže z mého včasného nákupu zbyla jedna čokoláda.

--- HLÁŠKA DNE: Po přečtení toho textu na internetu Jirka povídá: „ nevím, co těm lidem, co toto čtou připadá tak směšné, vždyť je tu popsán náš obyčejný všední den…“ -----

Únor 2003	Únor 2003 Terezie - Terezka Anrebri 7 let Bohouška - Clára od Natálky 13.měs František - Frankie Anrebri téměř 5.let

Mezinárodní výstava Nitra 2004 - Bohouška se při posuzování chovala velmi kulturně a získala svojí první "výbornou" - Clára od Natálky - výborná 2 .

Náš "drobeček"